Formule
Druhý den jsem tedy zašla za Ai, kuli tý mí formuly. Když jsem se k ní tak plížila nedokázala jsem si představit co s semnou asi bude dělat. A pořád jsem musela myslet na Elliota tak jsemto vypustila z hlavy. Ai mě zahlídla z okna a šlami otevřít.
"Nazdar, už tady na tebe čekám!"
"Eh.. Vážně toje super" řekla jsem nepřítomě
"Hej si tu? Haloooo země VOLÁ Sakuru!"
"Co co? Co řveš trháš mi uši!" vrhla jsem na Ai vražednej pohled
"To je, ale těžký když nevnímáš! Proč si takhle mimo?"
"Já? Já nejsem mimo jen jsem trochu mimo" plácla jsem uplnou blbost
"Plácáš blbosti! Doufám, že to včera s tebou nic neudělalo?!"
"Nikdo s semnou nic neudělal teda kromě Elliota." šeptla jsem
"Cože kromě koho?" našpicovala Ai zvědavě uši
"Řekni mi to!"
"Neřeknu!"
"Řekni!"
"Neřeknu!"
"Řekni!"
"ŘIKÁM, ŽE NEŘEKNU!!!"
"Vážně? Mám na tebe použít kouzlo pravdomluvnosti?!"
"Ne ne ne ne žádný kouzla už ne!!! Dobře řeknu, ale musíš držet jazyk za zuby jasný!!!"
"Oki, teď už mluv!!!"
"Elliot mě pozval na schůzku ,zejtra!"
"E-Elliot kdo to je?!"zatvářila se Ai nechápavě
"To je ten černovlasej féšak celý školy!!!"
"Jo ten!... ten se mi nelíbí."
"Ne?! Jsi nemocná, líbí se každý holce na škole!"
"Ne nejsem pojď radši na tu formuly a pak se můžeš být hlavou v oblacích!!!"
"No jo no jo ať už to mám hlavně za sebou!"
"Nejsi ňák moc nadšená na to, že jsi mocná "čarodějka", která je pomalu jediná svého druhu!"
"Jsem! Jo a chtěla bych ti něco ukázat co jsem včera dokázala!"
"Jo a co?!"
"Dívej!"
Jukla jsem po pokoji jestli tam není malej papírek nebo tak něco. Rychle jsem chňapla po uržku co byl na stole a položila ho na zem a zaměřila pozornost na něj. Pomalu jsem začala pohupovat prstem a papírek se začal trochu hýbat. Po chvíli začal papír ve vzduchu dělat doslova "psí kusy".
"Hmm, hezký kloubouk dolu!"
"Já vim!" a pohodila jsem si hrdě ofinou
"Posaď se dady do toho kruhu a zavři oči."
Seděla jsem a slyšela jak Ai děla děsivej šramot, ale když sem se jí chtěla zeptat co děla zarazila mě a řekla ať raději nemluvím, jen sem přikývla a dál znuděně čekala. Když šramot přestel Ai mi šeptla do ucha...
"Promiň, tohle bude bolestivý!"
"Cože...? Aaaaaaaaaaa!!!"A-Ai!" cítila jsem jak mi srdcem něco projelo a s bolestivim pohledem na Ai sem ztratila vědomí...